Pocta Víťazoslavu Mišíkovi

V polovině února jsem objevila výzvu spolku Bábence Krakovany, kteří mají paličkovanou soutěž Pocta Víťazoslavu Mišíkovi k výročí 30 let od jeho úmrtí. Ihned mne ten nápad zaujal a zvažovala jsem, co bych mohla udělat...

Pana Mišíka obdivuji.. Nejvíce z jeho prací mne zaujal obraz kohouta. Když jsem jej viděla na živo na výstavě ve Valašském Meziříčí, zůstala jsem před obrazem stát a nebyla schopná od něj odejít. Je to prostě dokonalé dílo, stejně jako všechny ostatní jeho výtvory.. Za zmínku také stojí slunečnice, ryby, pampeliška, listy, motýlci a jiné..

Otevřela jsem tedy knihu a soubor podvinků Škola paličkování, kterou vydal v roce 1988. Vybrala jsem si osmičkovou kompozici, připravila podvinek, který je velikosti 91x50 cm. Zde se objevil zádrhel. Na čem bych mohla paličkovat, tak velkou herduli přeci nemám. Oslovila jsem tedy kamarádku Danu Rosovou, která herdule dělá s žádostí o nestandardně velkou herduli. Ta mé přání splnila do puntíku. Herduli jsem měla za 14 dní od objednání doma, z její velikosti jsem byla překvapena - když objednáváte na základě rozměrů, nedovedete si představit, jak velký výsledek bude :) i já tedy byla překvapena její velikostí a váhou :) k herduli jsem potřebovala i nové berany a stojan, i to mi Dana Rosová udělala..

Mé nadšení z herdule, beranů a stojanu vystřídalo nadšení, že mohu začít pracovat, ale současně s tím i stres, zda stihnu práci upaličkovat a poslat na Slovensko do posledního dubna. Přeci jen práce byla velká. Nicméně začala jsem pracovat ihned ten den, kdy herdule přišla 3.3.2022..

vyfotila jsem si také sbírku všech svých herdulí, abych měla porovnání

barvy jsem vybrala společně s přítelem a začala je motat na paličky.. rozjela jsem práci a poté jsem zjistila, že jedna strana je širší, tak jsem vypárala, co bylo hotovo (naštěstí jen kousek) a přimotala od každé barvy jednu paličku a rozjela práci znovu... vždy jsem paličkovala stejnou část v každé barvě a každý den si fotila výsledek práce, abych věděla, jak rychle se posouvám..

Práci jsem věnovala každý volný okamžik, každou volnou chvilku...

Práce postupně přibývala a já byla z výsledku nadšená... Po 14ti dnech jsem měla barevnou část hotovou a čekaly mne výplně.. na těch jsem nechala asi tři týdny a pak přišlo na řadu tužení... dalších skoro 8 hodin trvalo, než jsem odstříhala konečky nití, které jsem nechávala, aby se ukončení tužením zafixovalo a vytáhla špendlíky.. Těch jsem na práci spotřebovala neskutečně velké množství a musela si 2x doobjednávat špendlíky, abych použila všechny špendlíky stejnou silou..

13. dubna bylo hotovo... nevěřila jsem vlastním očím... našli jsme vhodný podklad (vybírali jsme ze dvou podkladů) a konečně jsem mohla vyfotit konečnou práci.. okamžik, na který jsem se strašně těšila a který mi vehnal slzy do očí, že jsem to stihla a konečná fáze se mi opravdu moc líbila..

následně jsme museli sehnat rám, do kterého obraz dáme, aby byl plně chráněný, zabalit a odeslat..

vše se stihlo včas a práce byla zařazena do soutežních prací a vystavena v Krakovanech.

Výsledek souteže je pod fotografiemi

Přikládám, pár fotografií z průběhu práce :)

Začátek.. učarovala mi herdule, na které byly navěšeny v pořadí, v jakém budou paličky

první strana byla nejjednodušší

otáčení práce bylo složitější, kdy osmičky končily různě

konec práce s barevnými paličkami

a tady již rozjetá práce na výplních

dokončeno před tužením

tužilo se pěkně na balkoně, kde herdule ve světle vypadala nádherně

prázdná krabička na špendlíky a vedle toho plná po vytažení špendlíků z herdule (krabička nešla zavřít :) musela jsem hledat novou, abych ji mohla převážet :)  )

Výsledná práce na dvou pozadích, vyhrála červená barva

Má práce byla oceněna ve dvou kategoriích. Druhé místo jsem získala za hlasování účastníků festivalu a první místo bylo od odborné poroty. Obou cen si neskutečně moc vážím a jsem vděčná všem, kteří mi dali hlas.

Po skončení festlivalu jsem si práci odvezla domů a hledali jsme to nejvhodnější místo na pověšení.